Les temps sont durs pour les rêveurs.

Asi nejlepší letošní film. Určitě to není film o středověku. A není to ani zdaleka jen film o znásilnění. Je to jednoduše o tom, jací jsou muži kokoti. Všichni.

Kapitola začínajícího podzimu z knihy Duše a dušičky, která se dotýká syrově surových událostí střídaných s impresí, depresí a obsesí. Obsedantně impresivních depresí.

Dnes je to 200 let, co se narodil jeden z nejstatečnějších, nejtalentovanějších a nejjasnozřivějších Čechů. Co by dnes říkal Havlíček, který nesnesl vlastenčení, národovcům a kolaborantům vydávajícím se za vlastence? Jak moc by se jakožto znalec ruské duše vysmál pro panslavismus horujícím kremrolím? Co by si asi pomyslel o novinářích, kteří oč...

Každá skutečnost má okraje, které ji ohraničují. Většinou jsou zajímavé a důležité. Ať jde o všemožné odstíny kultury, složky společnosti, valéry vztahů či způsoby myšlení... Ovšem v případě politického vnímání světa jsou krajnosti nebezpečné a páchnou šibenicí. Ať je to svět rudé bolševické zuřivosti, anebo hnědého fašistického bahna. Kdo se smočí...

Je fajn, že naše kniha rozhovorů o obyčejných i mimořádných životech našich předků je už dva týdny po vyjití v padesátce nejprodávanějších knih. Na tenhle žánr docela solidní výkon. Holt zřejmě slušnej oddíl...

Je děsná móda předhánět se v tom, jak fanatičtí, hloupí a naivní jsou aktivisti, kteří upozorňují na ekologickou katastrofu, která je ve větší či menší míře nevyhnutelná. Už proto, že se právě děje. Fanatičtí, hloupí a naivní jsou ovšem právě rozšafní bohorovní stejcové, kteří tahle moudra o ekofanaticích, ekoteroristech a Gretině nevyrovnané...

Je to úžasná zpráva pro demokracii. Patříme dál na Západ.

A pamatujte: už profesor J. R. R. Tolkien věděl, že Mordor leží na východě.

Pojem, kterým se šermuje neustále. Letos o něco více. Zvlášť v souvislosti s prokremelskými kruhy, které se nestydí zpochybňovat závažnost terorismu ruských tajných služeb. Kdo je a kdo není kolaborant? Co to vlastně kolaborace je? A hlavně jak devastující dopad kdysi měla a stále může mít na tuhle zemi?

Jak prasmrt, co tu byla prve.

Je bohužel asi přirozené, že se důraz od nepaměti klade na domácí politiku a většinou se pomíjí ta důležitější, tedy zahraniční. Kdosi chytrý poznamenal, že tuzemská politika je důležitá v tom, jak budeme žít, zahraniční v tom, jestli vůbec přežijeme. Směřování na demokratický Západ, kam tisíc let patříme, je pro existenci státu, jakým je ten náš,...

V dnešní bahnité marketingové záplavě nesmrtelných románů pro služky, které jistý básník trefně přejmenoval na čtení pro mzdové účetní (nic proti nim), jež píšou paní s posláním či národovečtí psáči, je dobře napsaných věcí třeba jako soli. Následující autoři měli každý několik let vliv na to, že mě téměř vše ostatní ve srovnání s nimi přestalo...