Les temps sont durs pour les rêveurs.

Zrovna jsem dočetl Zašlou chuť morušek od Miloslava Nevrlého. Má to i po letech ohromnou sílu. Inspirativní jsou pro mě právě takoví samorosti. Kultivovaní nebo přírodní, civilizovaní nebo barbarští, liberálové nebo konzervativci. Kdo chce vidět, musí kašlat i na ty příkopy. Jediný, koho nesnáším, jsou fanatici. Mezi Werichem a Voskovcem si vyberu...

Komunismus neporazili studenti ani disidenti, zamudroval k 17. listopadu silně dezorientovaný inženýr Klaus, sám vysokoškolský profesor. Takže dnes to bude něco ke Dni studentů, k němuž doufám snad nebude řečnit další rudý nok, rektor a svazák Zima, makabrózní ostuda slovutné univerzity. Chci, aby studentům už nikdo neubližoval. A na konec...

První věcí, na kterou jsem každý den hned po probuzení myslel, byl oběd. Představa děsivě fousaté kuchařky, která vítězoslavně přiváží odkudsi dvoukolák přetékající tučným masem. Smrtící kombinaci sádla, kližky a rosolu. Tři roky snahy nacpat do sebe u separátního stolečku hanby ten gumový obrovský dusivý mimozemský objekt a silou nacpávané husy...

Asi nejlepší letošní film. Určitě to není film o středověku. A není to ani zdaleka jen film o znásilnění. Je to jednoduše o tom, jací jsou muži kokoti. Všichni.

Kapitola začínajícího podzimu z knihy Duše a dušičky, která se dotýká syrově surových událostí střídaných s impresí, depresí a obsesí. Obsedantně impresivních depresí.

Dnes je to 200 let, co se narodil jeden z nejstatečnějších, nejtalentovanějších a nejjasnozřivějších Čechů. Co by dnes říkal Havlíček, který nesnesl vlastenčení, národovcům a kolaborantům vydávajícím se za vlastence? Jak moc by se jakožto znalec ruské duše vysmál pro panslavismus horujícím kremrolím? Co by si asi pomyslel o novinářích, kteří oč...

Každá skutečnost má okraje, které ji ohraničují. Většinou jsou zajímavé a důležité. Ať jde o všemožné odstíny kultury, složky společnosti, valéry vztahů či způsoby myšlení... Ovšem v případě politického vnímání světa jsou krajnosti nebezpečné a páchnou šibenicí. Ať je to svět rudé bolševické zuřivosti, anebo hnědého fašistického bahna. Kdo se smočí...

Je fajn, že naše kniha rozhovorů o obyčejných i mimořádných životech našich předků je už dva týdny po vyjití v padesátce nejprodávanějších knih. Na tenhle žánr docela solidní výkon. Holt zřejmě slušnej oddíl...

Je děsná móda předhánět se v tom, jak fanatičtí, hloupí a naivní jsou aktivisti, kteří upozorňují na ekologickou katastrofu, která je ve větší či menší míře nevyhnutelná. Už proto, že se právě děje. Fanatičtí, hloupí a naivní jsou ovšem právě rozšafní bohorovní stejcové, kteří tahle moudra o ekofanaticích, ekoteroristech a Gretině nevyrovnané...

Je to úžasná zpráva pro demokracii. Patříme dál na Západ.

A pamatujte: už profesor J. R. R. Tolkien věděl, že Mordor leží na východě.

Pojem, kterým se šermuje neustále. Letos o něco více. Zvlášť v souvislosti s prokremelskými kruhy, které se nestydí zpochybňovat závažnost terorismu ruských tajných služeb. Kdo je a kdo není kolaborant? Co to vlastně kolaborace je? A hlavně jak devastující dopad kdysi měla a stále může mít na tuhle zemi?