Les temps sont durs pour les rêveurs.

Jak prasmrt, co tu byla prve.

Je bohužel asi přirozené, že se důraz od nepaměti klade na domácí politiku a většinou se pomíjí ta důležitější, tedy zahraniční. Kdosi chytrý poznamenal, že tuzemská politika je důležitá v tom, jak budeme žít, zahraniční v tom, jestli vůbec přežijeme. Směřování na demokratický Západ, kam tisíc let patříme, je pro existenci státu, jakým je ten náš,...

V dnešní bahnité marketingové záplavě nesmrtelných románů pro služky, které jistý básník trefně přejmenoval na čtení pro mzdové účetní (nic proti nim), jež píšou paní s posláním či národovečtí psáči, je dobře napsaných věcí třeba jako soli. Následující autoři měli každý několik let vliv na to, že mě téměř vše ostatní ve srovnání s nimi přestalo...

Smrt jednotlivce je tragédie, smrt milionů, statistika, říkal prý zločinec Stalin. Vyšinutý sadistický psychopat, stejně jako Hitler. Bez emocí, bez soucitu, bez duše. Tihle dva kati představovali to nejděsivější z režimů, založených na zrůdných ideologiích - nacismu a komunismu. A obě tyhle zmutované totality se staly základem vraždění desítek...

Nejednoho prezidenta, který plnil proti zájmům vlastní země zadání Moskvy, jsme už měli. A vždycky dopadli špatně. Aspoň na stránkách učebnic. A často nejen tam. Myslím proto, že je celkem aktuální připomenout si toho nejloajálnějšího a příznačně nejkrutějšího. Nejslavnějšího českého truhláře a prvního kolaboranta s bodrým východním bratrem mezi...

Nostalgie. Zasněné slovo. Vzdálené a trochu smutné. Jako podzim. Naplňuje nás radostí, anebo steskem. Někdo se v ní rochní, jiný ji nemůže vystát. Je to dobro, či zlo? Pravda, či lež? Pomáhá nám pochopit přítomnost, nebo nás vzpomínky odvlečou do přikrášlené a zfalšované minulosti? Je to mnohem závažnější otázka, než se na první pohled zdá.

Proto...

Jsme pravlastí Keltů. Nikoho jiného. Tečka. Aspoň bych ji tady čekal. Ale ne...

Masakry, pogromy, mučení, teror. Totalitní státy, které rozsévaly a rozsévají násilí po celé planetě. Všechno tohle čiré zlo ovšem nemají ve skutečnosti na svědomí státy, ani roboti či ufoni, ale lidé. Často ho vnitřně konají v zájmu nejvyššího dobra. Ale pořád je to jen a jen zlo. Je v každém z nás, nebo jen ve vraždících fanaticích? Proč se...

Zaujatí. Nadšení. Opojení. Oblouznění. Zmanipulovaní. Zpracovaní. A nakonec využití. Jak funguje propaganda? Kdo ji dokonale zvládal? Jak se s její pomocí dosazují diktátoři? Jak to, že s nimi často souhlasí drtivá většina společnosti? Jak mohou zmanipulovat tolik lidí? Ztrácí člověk v davu soudnost? Co ho přesvědčí? Argumenty? Sliby? Lži?...

Kdekoho vábí. Kdekdo jí neodolal. Nejeden podlehl. Nejednoho semlela a některé zničila. Není to ani heroin, ani pervitin. Dokonce ani osudová žena ne. Je to moc. Ne nad sebou samým, ale nad jinými. Proč lidi přitahuje a jak je dokáže změnit? Některé lidi.

Svoje papírové texty sem nedávám, protože by blog praskal ve švech, je jich kolem tisícovky a je to pokaždé dlouhé na třináct normostran, což na webu asi nikdo číst nebude. Tentokrát dělám výjimku, neboť to je i kvíz, jaký borec můj článek vybrakoval a v klidu otiskl v jiném týdeníku. Ale jsem na to už za ty roky zvyklej, to zas jo....