... nejmenuji se; jsem nikdo, jsem hůř než nikdo, jsem krysař ...
tyhle stránky jsou i odporem k asociálním sítím: ty vypadají bezelstně, leč svádí k pištění a vřískotu, co končí nad propastí
Téma je týdeník, kde mám (čím dál menší) svobodu a prostor. A hodně se čte. Proto v něm pracuju, byť novinařina nikdy nebyla můj hlavní zájem, spíš smysluplná obživa.
Dřív jsem byl v Instinktu, Týdnu, ve Víkendu MF Dnes... Začínal jsem jako reportér v Reflexu.
Vystudoval jsem mj. historii na FF UK, divadelní tvorbu na DAMU a žurnalistiku na FSV UK.
Tím jsem se zabýval i na Vídeňské univerzitě. Dokončovat práva mi už přišlo zbytečný…
Radost z erudice je vyhrazena ztroskotancům, tvrdí jeden z mých malých bohů Umberto Eco.
Jako vedlejší produkt mi zůstalo jedno zkažené oko, dva
červené diplomy a tři doktoráty, byť jméno si jimi neobtesávám. Přijde mi to stejně nostalgické jako pera v čelenkách indiánských náčelníků. Brka ovšem mají větší styl...
To není nic proti indiánům. Naopak. Indiáni jsou super. Jako ostatně každý jiný člověk. Skoro.
Střílím ostatně z luku. A lyžuju. A chodím. Do vysílení. Jo, slovo ostatně se mi líbí.
Mám rád černou. Nejen tu písničku, též barvu.
Mám rád sever. A zimu. A severský humor.
Mám rád prostor. Moře prostoru. Všude.
Nemám rád malost, což s tím souvisí. Ale nesouvisí to s Aťkou Janouškovou.
Mám rád les. Les mytág. A taky Krabatinu, Mrchovinu čili Vrchovinu. Velkorysost. Vášeň. Večery. Vajíčka na měkko. I vejce Benedikt. I pana Vajíčka. I pana Tau. I tautologii. No nic...
Vše důležité najdete na blogu o kousek vedle. Vpravo. Nahoře →
A ještě pár věcí o těch barvách...
Barva: Černočerná.
Co nemusí být nutně jiné, je ideální černé, viz Caravaggio. Někdo tvrdí, že černá není barva. Je.
Světová strana: Sever
The North Remembers.
Století: 13.
Kromě malířství, tam 17.
Vyznání: Pohan
Jsme pravlast Keltů, nikoho jiného. Tečka.
Eysenck: Melancholie
I srandu dělá líp smutnej člověk.
Architektonický styl: Gotika
Gotika je hmotným výrazem vznešenosti a povznáší tudíž i ducha. S tím nic nenaděláme.
Ovoce: Borůvka
Moje borůvkové noci... i když jsem chtěl dlouho bydlet v obrovské jahodě, později pragmaticky v kešu.
Politické přesvědčení: Monarchista - feminista
Viz Alžběta II. V politice nemá být víc žen, ale většina žen. Pokud to není Marie Benešová...
Historická postava: K. H. Borovský
Neuvěřitelně prozřetelná mysl. Věštec, ale opravdovej, ne blbec z EZO TV.
Média: Falter, Deník N, Art & Antiques, Whynow, Babylon (ten hlavně)
Tisk skoro nečtu, čtu knihy. Navíc pomalu. Potřebuju se dožít 312 let, abych stihl přečíst aspoň něco.
Hudba: Trip Hop
Taky severský a irský folk, český androš, americké sedmdesátky a skotský rock. A Mozart.
Hudebník: Krysař
Píšťala Krysařova probouzela staré sny a staré hoře.
Období: Podzim
Wake Me Up When September Ends.
Filozofický směr: Romantismus
Individualita, příroda, zpřítomněná minulost.
Svatý: František z Assisi
Fascinující je právě jeho vztah k přírodě a k tomu, co je malé, nepatrné, bezbranné.
Kulturní hnutí: Beatnici.
Zvlášť v porovnání s tím, co zuřilo v padesátkách tady.
Sny: zásadně surrealistické
Obrovité oko na kolejích se pomalu sune mezi domy a kdykoliv mě uvidí, řekne: "Tech!"
Kmen: Trampové
I když si - nerad - myslím, že tenhle kmen už žije jen z nostalgie a je spíš nemrtvý než živý.
Rozum nebo cit: Emoce
Emoce jsou barvy a život, to druhé kalkulačkou spočítaná cesta ke smrti.
Slunce nebo Měsíc: Měsíc
Viz Oslněni sluncem.
Sport: Lukostřelba
Pasivně curling.
Moderní směr: Dekadence, surrealismus
Oboje žije dodnes.
Nástroj: Violoncello
Co možná nejhlouběji, jak už psal Karel Hlaváček o viole.
Strom: Dub, buk
Dub je keltský posvátný a odvěký český národní strom mimo jiné. Buk je chlapák, jak říkal můj děda.
Květina: Vlčí mák
Krvácí vlčí máky v obilí...
Jméno: Veronika, Matěj
Nevím proč. Lidi ostatně vypadají často jako jejich jméno.
Hrdinové skuteční: piloti RAF, svobodné matky
Piloty a odbojáře, pokud je nezabili náckové, popravili nebo pozavírali bolševici. Nějaký rozdíl?
Hrdina knižní: Severus Snape, Jaime Lannister
Věci, které dělám pro lásku...
Kultovní postava: Miloš Frýba, Saskia Burešová
Trvalost a v druhém případě i noblesa jako základní konzervativní hodnoty.
Země: Norsko, Kanada
Norway. Today.
Ta žena: Amélie Poulain, Monica Bellucci, Božena Němcová
Francouzsko-italská osa končící na česko-německém pomezí.
Místo: Řím, Lofoty, Novohradské hory
Italsko-norská osa končí na česko-rakouském pomezí.
Zvíře: Kočka
Sumýš je ale taky dobrej. Nevypočitatelnej.
Auto: Volvo
Nemám rád auta, ale jako skandinávský patriot a majitel nemohu jinak.
Pohyb: Chůze
Nechápu běh, pokud není indiánský.
Živel: Voda
Pokud nejde o chlorové peklo kolínského plavečáku, kde mě kdysi šikanoval sadistický trenér Řehák.
Pták: Krkavec
Jediná výhoda globálního oteplování.
Mýtus: Nuadův meč
Nejhloupější mýtus je naopak panslovanská fantasmagorie, viz stoleté krvavé polsko-ruské vztahy.
Politické preference: zelená pravice, konzervatismus cca sto let zpátky, dnes pravý liberální střed
Přijatelné jsou pro mě více či méně jasně prozápadní a proekologické strany.
Americká a britská politika: Demokrati, konzervativci
Kdysi by to byli američtí republikáni, neb demokrati bývali jižanští rasisti.
Vlastnost: velkorysost
Opakem je smrtící kombo: malost, chamtivost a fanatismus.
Trauma: Škraloup v kakau.
Na paty mu šlape dušená mrkev, němčinářka na gymplu a jedna posedlá stalkerka na a po vysoké.
Klub: Sparta
To je rodový, já si to nevybral. Na gymplu jsem byl zběsilý fanoušek L.A. Kings, netuším proč.
Řeka: Sázava aneb česká Mississippi
Jsem doslova odkojen tímhle magickým hnědohnědým záhadným líným veletokem.
Strašidlo: Hejkal
Dej si pozor na les, ať tě nespolkne hýkal a rudý vřes.
Bájná bytost: Lešij
Lesapán, Lesoduch, Rýbrcou čili Repicul (čti opačně)... Mám doma úchvatného od Karla Jerieho.
Mytologická bytost: Cernunnos
Rohatý bůh je mytágo a nejdávnější ozvěna zdejších mýtů. Zanechal stopy v podobě Zelených mužů.
Divadlo: Akademietheater Wien
U nás Studio hrdinů, dřív i Dejvické a hodně dřív Na Zábradlí.
Kino: Pilotů
Peklo je, že nám kdysi na Vinohradech kdysi zrušili Illusion.
Kavárna: V Sedmém nebi
Též třeba Tradice v Kolíně, doma Mamacoffee, I Need Coffee, Pražírna, Mlýnská...
Pitivo: Víno, červené, nikdy české.
Merlot, carménére, z piv Casteel Rouge, vůbec nepiju věci jako plzeň, gambrinus...
Krása: zrcadla, oči, rty a ňadra
J. ví... Věděla. Teď je z ní R.
Oblíbené slovo: Vdechujemně.
Autorem je Pavel Šrut. Osypky mám ze slova lahodný. Nevím proč. A z obratu mít osypky.
Maso: Krůta
Nejím vepřový, viz Pulp Fiction.
Bytostný strach: hadi, hnědorudý fanatismus
První je vrozené, druhé zkušenost, že mezi bolševickým a fašistickým viděním světa není rozdíl.
Komik: Ing. V. Klaus st.
Miluju ho. Ani Ricky Gervais nebo John Cleese mě nedokážou tak rozesmát, fakt ne.
Skutečně nejvtipnější člověk: Liniers
Geniální humor bez pointy. Neuvěřitelné je, že tenhle člověk tvoří v Argentině. I když - Borges byl vlastně taky Argentinec.
Zbabělci: Estébáci a estébáčci
Konfidenti, kolaboranti, domovnice, práskači, důvěrníci, michlové, slouhové, prostě trpaslíci.
Kámen: Opuka
Její zdi jsou uhrančivý.
Anděl: Jméno nevím, ale vypadá jako chlap v kravatě.
Naposledy mě vysekal ze sraček na vídeňské Maria-Hilfer Straße
Padouch: Horác Hogofogo a Karel Sabina
Z živých Kalousek.
Sportovec: Emerich Rath, Věra Čáslavská
Zabíjej mě naopak fotbalisti (dá se bitva vyhrát simulováním?) a nějak nechápu existenci motosportu.
Komentáror: Petros Michopulos
Když jsi rozený herec a dokonale rozumíš politice. Tady si to samé myslí každý hospodský kecal.
Mudrlanti: Mudři, vyškolení v historii, jazykovědě a vševědě.
Sbírám maily od lidí s potřebou podepsat se Ing. nebo MUDr. a vysvětlit historikovi, že o historii neví ani zbla.
Nejnebezpečnější podvod: Vydávat nacionalismus za vlastenectví.
A taky fašismus za konzervativní hodnoty, což vzdělanější konzervativce zahnalo mezi liberály.
Největší světový Čech: Miloš Forman
A taky Václav Havel a Milan Kundera.
Nejmenší Čech: Miloš Sheev Palpatine
Tomu se aspoň smějou, zatímco o existenci ing. Klause nemá nikdo, ale opravdu nikdo ani tucha.
Nejdůležitější věc: svoboda
Včetně svobody milovat.
Nejsmutnější paradox: Skutečná svoboda nutně znamená větší či menší samotu.
Veselé na tom nicméně je, že do jakékoliv samoty se vždycky nějak vláme láska. Jak to dělá, nevím.
A co mi děsivě chybí: Moře.
Bez moře postrádáme velkorysost. A bez velkorysosti jsme malí. A ještě menší...
...
A víte, co Umberto Eco ústy Viléma z Baskervillu ještě říkal?
Jen malí lidé se zdají být normální.
