S něčím souhlasit v nejmenším neznamená, že to musí být dobrý.

Srdeční filmy

(příběh, vtip, zpracování nebo posun žánru, žádné intelektuální exhibice)


Velká nádhera - kolikrát jsem byl v kině? nevím... věčné město a život, jak jsou

Americká krása - lidská duše nacpaná do člověka tak, že musí prasknout

Amarcord - když je malost velkolepá a je z toho nejvtipnější film na světě

Amélie z Montmartru - v kině Illusion s pražskou Amélií, akorát se jmenovala J.

Dvě věže - přelomově natočený film a Jackson si k tomu vybral Tolkiena

Pulp Fiction - všechny hlášky od téhle chvíle budou vždycky jen odvar

Magnólie - náš rozum z podstaty odmítá uvěřit v náhodu, o citu nemluvě

Barbar Conan - když dokonale pochopíte Nietzscheho a tajemství oceli

Tenkrát na Západě - po půlstoletí pořád naprosto dokonalé, včetně much

V Bruggách - druhý nejvtipnější film všech dob, navíc uprostřed středověku

Příběh Alvina Straighta - taky mám bráchu a taky mám sekací traktůrek

Inception - kdybych to byl býval viděl dřív, stal jsem se architektem

Statečné srdce - i po letech se chcete občas hrdinsky projít s mečem v kiltu

***

A výjimečné české

Hoří, má panenko, Údolí včel, Na samotě u lesa, S čerty nejsou žerty, Kristián, Valerie a týden divů, Vynález zkázy, Knoflíkáři, Limonádový Joe, Cesta do hlubin študákovy duše, Kladivo na čarodějnice, Marketa Lazarová

V dnešní bahnité záplavě nesmrtelných románů pro služky, jež Petr Borkovec trefně přejmenoval na knížky "pro mzdové účetní", děsivých marketingových produktů, jež píšou jakési paní pro jiné paní, je dobře napsaných věcí třeba jako sůl. Následující autoři měli každý několik let vliv na to, že mě téměř vše ostatní ve srovnání s nimi přestalo bavit.

Bylo by jednoduché vychrlit konceptuální bizárie z maďarsko-bulharského pomezí, ale jednodušší bude zůstat u prověřených a občas tím pádem i trochu provařených bohů a bůžků. Ty hodně provařené jako Van Gogha vynechám.

Jsa odkojen divadlem rakouským, zdá se mi, že v Česku se objeví něco dobrého zřídka. Nejlepší byla z mého pohledu éra druhé poloviny 90. let, zvlášť v Divadle Na zábradlí za Lébla a Pitínského, pak to šlo do kopru. Občas se něco povede v Činoherním klubu a nejpozoruhodnější je asi Studio Hrdinů.

Když se bavíme o knížkách, které paralelně i dvacet let píšu a hotové mám přitom jen tři, vždycky se někdo zeptá: O čem to bude? Nikdy nevím, co říct. Tak to aspoň zformuluju tady. Ale budou. Všech třináct. Jsem umanutý.

Inspirativní jsou pro mě liberálové i konzervativci, levičáci i pravičáci, radikálové i centristi. Kdo chce vidět, musí ty příkopy zasypat. Jediný, koho nesnáším, jsou fanatici. Z ekonomického hlediska jsem vpravo, z ekologického vlevo. A je to jedno, nechci nikam patřit.

Skladby

16.01.2021

Jak to říkal Bob Marley? Že když vás zasáhne hudba, necítíte žádnou bolest? Řekl bych, že necítíte žádnou jinou bolest...

Pekárna

15.01.2021

Dneska mi v pekárně došel dech. A to bylo deset dopoledne. J. Celá v černém... Jako by nic. Jan by těch dvacet let vyznání, gest a běsů nebylo. A ona se k tomu ještě smála... Jsou chvíle, kdy se lidská řeč vzdává a odchází dát si panáka, napsal Terry Pratchett v Barvě kouzel. Jo, tak to bylo.

Seriály

09.01.2021

Seriály na Netflixu a HBO mají jedinou nevýhodu. Když je něco fakt dobrý, tak to znamená, že se pomine plno dalších božích věcí. Ale někdy stačí pár minut. La Révolution má třeba úchvatné první tři minuty. Dál už tam nic není.

Romány

02.01.2021

Vybral jsem jen patnáct, protože by jich jinak bylo přinejmenším 36. Za každý rok, co je čtu, aspoň jeden, co stál za ten čas. Opravdu stál.

Skupiny

26.12.2020

Vždycky je nějaká hudba v nějakém čase. Něco přejde jako Morcheeba, Moby či Cranberries, ale něco se zasekne a drží jak ten háček Sandmanovy sestry Zoufalství. Takže záseky v tomto pořadí:

Album roku

22.12.2020

Jednoduše Bob Dylan. A taky Paul McCartney...

FILMY, SERIÁLY, KNIHY, KOMIKSY, DIVADLO, VÝTVARNO, PROSTĚ KULTURA A POPKULTURA, A ANO SEM TAM SE DO TOHO NARVE I POLITIKA A ZÁBAVA.