Les temps sont durs pour les rêveurs.

Amarcord je nejen nejlepší dílo Federika Felliniho, ale nejvtipnější film vůbec, byť ho natočil přesně před padesáti lety. Jeho děj se odehrává před válkou na severovýchodě Itálie v oblasti Emilia-Romagna, konkrétně v Rimini. Jeho stará část je pořád pěkná i díky dva tisíce let starému a dokonale zachovalému mostu, přilehlým uličkám, kde jsou na...

Když na hrad Loket spadl léta Páně 1322 osmdesátikilový meteorit Purkrabí, nikdo netušil, že po 701 letech se zázrak zopakuje. Šílená bouře s blesky a hromy, kdy oblaka chrlila miliony slz, se přihnala přesně ve chvíli, kdy norský génius hudby Einar Selvik se svou Wardrunou spustil nejposvátnější a nejúžasnější severskou píseň Helvegen, starou jako...

Vždycky je nějaká hudba v nějakém čase. Něco přejde jako Morcheeba, Moby či Cranberries, ale něco se zasekne a drží jak ten háček Sandmanovy sestry Zoufalství. Dnes tu hraje nadpozemský hudební zjev Wardruna, tak je ideální příležitost pojmenovat ty záseky:

Letos jsem viděl po dlouhé době věchny, tak nejdřív jednou větou: Zatímco nejlepší letošní koncert předvedli Muse na Rock for People, nejlepším festivalem co do atmosféry i výběru kapel je jednoznačeně Colours of Ostrava. Metronome má sice srovnatelné vstupné, ale za dvěma jmenovanými kulhá hodně vzadu.

Myslím to obrazně, ale trochu ne. Štvanice žlučovitých trpaslíků, která se v posledních letech rozpoutala, mu na zdraví nepřidala. Nicméně dožil se požehnaného věku a to, co stvořil, mu nikdo nevezme. Byť většina kondolentů svůj hold jeho velikosti doprovodila oním ale... A jak víme, co je před ale, se nepočítá. Bez trpaslíků by se to nestalo.

Kdysi jedno z nejbohatších měst světa se vyslovuje maximálně zvukomalebně: luk-ka. S důrazem na obě, ale hlavně druhé ká. Málokdo ho zná, i když "nám" patřilo skoro století. Vážně. Získal ho kdysi Jan Lucemburský, a kdyby se ho Karel IV. koncem své vlády dobrovolně nevzdal a měšťanům Luccy, kterou miloval a velice rád tu od mládí přebýval, nedal...

Není tak otřískané, omšelé a působivé jako jiná sicilská města a kolem hlavní křižovatky Čtyři rohy se v několika ulicích tlačí turisti promíchaní o víkendech se sicilskými venkovany s kolotočnickými ohozy, čemuž odpovídají i na místní poměry přemrštěné ceny jinak skvělých pizz a dokonalých zvlášť sépiových arancini, které tu ovšem dělají i v...

Montmartre je pořád stejný a ne že ne. Magický, uhrančivý, atmosférický. S milionem míst, kde se psaly a hlavně malovaly dějiny. Poznáte to brzy, když se podobně jako Van Gogh, Picasso nebo Boris Vian zabydlíte v maličkém bytě prastarého domu někde mezi kavárnou u Dvou mlýnů, kde pracovala Amélie, a zelinářstvím zarputilého pana Collignonona,...

Život po čtyřicítce připomíná rozbombardované město a Virginie Despentesová píše skvěle. Život Vernona Subutexe vyšel ve Francii už před osmi lety, ale česky se s jeho prvním a nejlepším dílem lze kochat až teď. Je to přesné, je to kruté je to maximálně ironické.

Norsko jsou pro mě fjordy, pustiny a nejhezčí ostrovy světa Lofoty, Švédsko, to jsou lesy bez konce a divoké řeky, Finsko pak jezera, břízy a močály a placaté Dánsko architektura a design. A všechny dohromady jsou vikingové, tři monarchie a bezbřehá, ukrutně smutná svoboda. Jezdím tam dvacet let a popsat dojmy ze severských zemí za poslední dvě...

Je to přesně rok, kdy Rusko rozpoutalo teror a genocidu. Co hlásá proruská propaganda? Jaké hlavní příběhy vypráví? Jak proruští aktivisté překrucují ruské, ukrajinské i české dějiny? Kdo a proč tyhle bludy šíří i v České republice? A čím jsou nebezpečné? Jakožto historik specializovaný na dějiny propagandy, kolaborace či vztah kultury a...

Narážím samozřejmě na Tolkienovo Vymetení Kraje, ale myslím to přesně naopak. Téměř dvacet let chodím skoro den co den touhle cestou. Z Nového Města, kde bydlím, na Smíchov, kde je všechno ostatní. Dvacet let se z Palackého mostu dívám na to inferno. Konečně je pryč.