S něčím souhlasit v nejmenším neznamená, že to musí být dobrý... A naopak.

V dnešní bahnité marketingové záplavě nesmrtelných románů pro služky, které jistý básník trefně přejmenoval na čtení pro mzdové účetní (nic proti nim), jež píšou paní s posláním či národovečtí psáči, je dobře napsaných věcí třeba jako soli. Následující autoři měli každý několik let vliv na to, že mě téměř vše ostatní ve srovnání s nimi přestalo...

Smrt jednotlivce je tragédie, smrt milionů, statistika, říkal prý zločinec Stalin. Vyšinutý sadistický psychopat, stejně jako Hitler. Bez emocí, bez soucitu, bez duše. Tihle dva kati představovali to nejděsivější z režimů, založených na zrůdných ideologiích - nacismu a komunismu. A obě tyhle zmutované totality se staly základem vraždění desítek...

Když skončí zamilovaná kavárna, je to jako kdyby vám umřel někdo blízkej. Anebo ho aspoň zavřeli. Kavárna pro mě znamenala vždycky nezměrně víc než hospoda (nepočítám krčmu u Julia Mede v Hlohově na Vysočině). Jen musí mít noblesu, útulnost, dobrý kafe nebo víno a zajímavý osazenstvo. Třináctka nejoblíbenějších, tři smutné konce a jeden geni(t)ální...

Nejednoho prezidenta, který plnil proti zájmům vlastní země zadání Moskvy, jsme už měli. A vždycky dopadli špatně. Aspoň na stránkách učebnic. A často nejen tam. Myslím proto, že je celkem aktuální připomenout si toho nejloajálnějšího a příznačně nejkrutějšího. Nejslavnějšího českého truhláře a prvního kolaboranta s bodrým východním bratrem mezi...

Ponižování, zastrašování, obtěžování, nactiutrhání, protežování, zneužívání postavení... Ta svědectví z divadelní fakulty jsou otřesná. A věřím, že pravdivá. Neděje se to jen DAMU, kde dostávají studenti často nezaslouženě krutou čočku. Děje se to všude, kde učí důležitostí překypující nuly.

Nostalgie. Zasněné slovo. Vzdálené a trochu smutné. Jako podzim. Naplňuje nás radostí, anebo steskem. Někdo se v ní rochní, jiný ji nemůže vystát. Je to dobro, či zlo? Pravda, či lež? Pomáhá nám pochopit přítomnost, nebo nás vzpomínky odvlečou do přikrášlené a zfalšované minulosti? Je to mnohem závažnější otázka, než se na první pohled zdá.

Proto...

Jsme pravlastí Keltů. Nikoho jiného. Tečka. Aspoň bych ji tady čekal. Ale ne...

Masakry, pogromy, mučení, teror. Totalitní státy, které rozsévaly a rozsévají násilí po celé planetě. Všechno tohle čiré zlo ovšem nemají ve skutečnosti na svědomí státy, ani roboti či ufoni, ale lidé. Často ho vnitřně konají v zájmu nejvyššího dobra. Ale pořád je to jen a jen zlo. Je v každém z nás, nebo jen ve vraždících fanaticích? Proč se...

Zaujatí. Nadšení. Opojení. Oblouznění. Zmanipulovaní. Zpracovaní. A nakonec využití. Jak funguje propaganda? Kdo ji dokonale zvládal? Jak se s její pomocí dosazují diktátoři? Jak to, že s nimi často souhlasí drtivá většina společnosti? Jak mohou zmanipulovat tolik lidí? Ztrácí člověk v davu soudnost? Co ho přesvědčí? Argumenty? Sliby? Lži?...

Kdekoho vábí. Kdekdo jí neodolal. Nejeden podlehl. Nejednoho semlela a některé zničila. Není to ani heroin, ani pervitin. Dokonce ani osudová žena ne. Je to moc. Ne nad sebou samým, ale nad jinými. Proč lidi přitahuje a jak je dokáže změnit? Některé lidi.

Když člověk vyřadí ze života televizi (kromě zimního Netflixu), zbude mu Vltava a Rádio 1 čili jedna stanice na chalupu na Vysočině a druhá domů do Prahy. A pak občas audioknihy, Felix Holzmann a podcasty. Dělat podcast není zas tak obtížný, pokud je člověk vtipný, chytrý, pohotový a připravený. Jenže u nás to nějak drhne, takže jich deset, natož...