Les temps sont durs pour les rêveurs.

Film roku je to bez debat. Musel jsem ho ale vidět víckrát, abych měl jasno, o čem všem byl. Poprvé jsem byl trochu zaraženej. Jako dobrý, ale ke konci dlouhý. Podruhý jsem už jenom bil hlavou o sedadlo. Smíchy. Jo, svíjel jsem se smíchy. Jak smutný, jak směšný. Jak průzračný.

Ten pocit, když vás mrazí v zádech dvě hodiny v kuse. Vtáhne vás to do neuchopitelných časů, kdy se z rituálů teprve v bolestech rodily hudba i tanec, kdy se krása mořila krví, kdy se bozi ještě procházeli hvozdy a pohanští šamani nerozlišovali mezi zaklínáním, proslovy, radami, prosbami, zaříkáváním, rozkazy a magií.

Je to smutná pravda, ale žádný rozumný šéfredaktor nepovažuje vzdělání na pražské žurnalistice za vhodnou kvalifikaci k tomu, aby někdo psal či točil do jeho média. Je to pochopitelné už vzhledem k tomu, kdo tam učí a co tam učí. Kromě pár externistů pekelná bída, trvající už celé dekády. Téměř nikdo z tamního pedagogického sboru by si v kvalitních...

... se tu objeví i lidi, co to myslí s touhle zemí dobře.

Na Václaváku dneska vyřvávají z pódia kolaboranti, chápající vraha Putina, na Pražském hradě bude večer chybět řada hlavních představitelů demokratického státu a medaile se budou udílet vedle zasloužilců zas i nulám, kýčařům a hochštaplerům, jak tomu je v poslední dekádě zvykem. Hlavně že ing. Zeman pozval pana Vémolu. A paní Vémolu.

Do Itálie jezdím od dvanácti každej rok. Vynechal jsem jen jednou a byl jsem nešťastnej. Nejvíc se mi pod kůži vryly svým patosem&prastarostí Řím a emocemi&bělostnou špinavostí Sicílie. A právě Neapol je dokonalým průnikem obého. Ani málo, ani moc. Tak akorát. Totální omšelost střídá nádhera útrob domů, neurvalost skútrů a klaksonů dech beroucí...

České podcasty krom jiného ukazují, jak zoufale postrádáme komentátory a novináře, kteří dovedou reflektovat politiku a většinou i kulturu. Ne excelentní, to bych chtěl moc, ale aspoň kvalitní. Neznám tu kromě Jana Urbana jediného vzdělaného, vtipného a opravdu dobrého politického komentátora. Když už se to daří, jde o lidi, které novinařina...

Typický volič SPD.

Jedinou užitečnou informaci, kterou jsem (kromě fantastického semináře Petra Bílka) kdysi při studiu žurnalistiky získal, bylo neustále opakované: "Píáristi jsou vaši nepřátelé. Snaží se protlačit věci, které nebudou zajímat ani čtenáře, ani konkurenci, ani inzerenty. Noviny to nenávratně poškodí. Spolupráce s píáristy je pro novináře konečná."...

Kdyby měl Žižka jedno jediné procento majestátnosti, velkoleposti, dramatičnosti, atmosféričnosti, rozmáchlosti a hlavně osudovosti tolkienovského seriálového eposu, byl by to výborný film. Ale nemá. Přitom hodnocení na zdejší filmové databázi má lepší, což je bizarní. Prsteny moci jsou dechberoucí v každé minutě a každá minuta tohoto díla určeného...

Lapkové vylezli ze svých doupat, morové rány už desítky let sužují zemi, o správu se sváří kliky a klany, které se k smrti nenávidí. Rozvrácené království plné nejistoty a beztrestného řádění. České země roku 1402, kdy se odehrává film Jan Žižka, nebyly ideálním místem k žití, nýbrž státem, kde bylo možné ve víru vpádů, pustošení a mordů zajmout...

Červencová tour ze Skandinávie přes Polsko, Kypr, Řecko, Albánii, Korfu a Itálii domů. Do Mů, jak by řekl Ivan Wernisch. Nejvtipnější byla Albánie, ale dneska sem dám pozoruhodný Kypr, kde ozvěny staletí trvajících sporů a bojů mezi evropskými a asijskými vládci, rytířskými řády a mocnými muži od Richarda Lví srdce až po osmanské paši přetrvaly...