Les temps sont durs pour les rêveurs.

Čím víckrát vidíte Řím, tím dřív se tam potřebujete vrátit. Protože Řím je vášeň, trn, žal, čas a svět. Město ozvěn, iluzí a přání. A právě tam nejvíc platí to, co říká Jep Garmabandella o triku zvaném život: Finisce sempre così, con la morte. Prima, però, c'è stata la vita, nascosta sotto il bla bla bla bla bla. È tutto...

Národovecké, pseudovlastenecké, fašistické a též bolševické strany a straničky se už zase bijí v prsa, kdo z nich postaví větší plot, natáhne špičatější ostnáč, vykope hlubší zákop a obrní kostely proti přestavbě na mešity. Málokdo z nich ale řekne, kdo za migrací a krizí stojí a bude stát – klimatické změny, ruská propaganda a válka a nesnesitelné...

Eurovolby jsou z dlouhodobého hlediska mimořádně důležitým voličským aktem. Je to souboj mezi přináležitostí k západní Evropě, kam patříme nepochybně od 10. století, a mezi zastydlým nacionalismem a panslavismem, jehož nebezpečí nedokázali intelektem a rozhledem nepříliš dotčené části společnosti vysvětlit Havlíček, Masaryk, Kundera, ba ani Havel....

Siena se za sedm osm století skoro nezměnila. Nejde jen o dokonale zachovanou středověkou podobu nádherného padesátitisícového toskánského města, ale o způsob života. Obec je celou tu dobu rozdělena do kontrád, kterých je v současnosti sedmnáct, a ty si střeží svá území. Sousední čtvrti se nenávidí, s těmi vzdálenějšími se naopak spolupracuje.

Surrealismu je letos sto. Janu Švankmajerovi devadesát. Zaměňování snu za realitu a naopak je pro tvorbu Evy a Jana Švankmajerových, z níž je část vystavena v parádním provedení v kutnohorském GASKu, naprostým základem. Sny, můry, traumata i klenoty z té nejhlubší psýché.

Devítka vyjela. Lízala si v Mordoru dva roky rány, ale už zase z pod kamenů vyskakují skřeti, zlobři a hnědorudí trollové, kteří se rozhodli otrávit v Kraji všechno včetně Rákosníčkovy tůně.

Otevřete jakoukoliv jeho knížku a jste v okamžiku zpátky v tom světě. Malým klukem, který objevoval skryté zahrady, utajené plácky, tajemné půdy nebo širé moře a odlehlé ostrovy dětské fantazie. I první lásky. A stane se to studentovi, tatínkovi i dědečkovi. Tohle všechno Pavel Čech dokáže.

Jak jste si možná všimli, značná část zdejšího hobitína se s ohledem na běh událostí mění v odborníky na vedlejší příznaky očkování, vojenskou taktiku, politické systémy, michelinské šéfkuchaře, hokejové trenéry, ústavní právníky či teoretiky architektury. Ovšem historiky jsou tak nějak neustále všichni.

Na co nejde zapomenout? Na slanou vůni a šumění moře přervávané rykem zběsilých skútrů. Na její velké temné oči a sáhodlouhé vlasy, které nikdy do moře neponořila. Na absolutní přítomnost kýče, za který se nikdo nestyděl. Na prapodivně dokonalou čistotu uvnitř v kontrastu se špínou a divokostí venku. Na neustálý pocit podivnosti a nepatřičnosti. Na...

Je to jen pár let, co dnes už regulérně šílený Donald Trump odmítl uznat výsledky voleb a dokonce vybízel k nepokojům, které vyústily k útoku na americký parlament. A už to pojede nanovo. Tenhle volební rok bude ale ostřejší. Atentáty, aféry a podobné anabáze amerických prezidentů nejsou nic neobvyklého. Volební výsledky už bývaly mnohem těsnější a...

Šlo o pocit svobody. O nic víc. Když jsme před časem mnoho týdnů projížděli státy Jihozápadu, vyšlo to skoro půl na půl, šest patřilo demokratům, čtyři republikánům. Uvažování, názory, zvyky a dokonce jazyk se lišily naprosto zásadně. Nikde to ale nebylo horší ani lepší. Všude bylo něco. Nicméně zemí mého srdce se stal prérijní Wyoming, kde je víc...

Do Itálie jezdím od dvanácti rok co rok. Někdy jednou, jindy pětkrát. Ještě se mi nestalo, že bych tam narazil na hnusný město, nevkus nebo nudný lidi. To k životu v téhle zemi stačí. Bohatě. A stejné to je, i když se potloukáte po městech severu, které živočišnost jihu nemají.