Les temps sont durs pour les rêveurs.

Lapkové vylezli ze svých doupat, morové rány už desítky let sužují zemi, o správu se sváří kliky a klany, které se k smrti nenávidí. Rozvrácené království plné nejistoty a beztrestného řádění. České země roku 1402, kdy se odehrává film Jan Žižka, nebyly ideálním místem k žití, nýbrž státem, kde bylo možné ve víru vpádů, pustošení a mordů zajmout...

Červencová tour ze Skandinávie přes Polsko, Kypr, Řecko, Albánii, Korfu a Itálii domů. Do Mů, jak by řekl Ivan Wernisch. Nejvtipnější byla Albánie, ale dneska sem dám pozoruhodný Kypr, kde ozvěny staletí trvajících sporů a bojů mezi evropskými a asijskými vládci, rytířskými řády a mocnými muži od Richarda Lví srdce až po osmanské paši přetrvaly...

V Norsku jsem byl asi patnácktát, ve Švédsku tak desetkrát a dvakrát ve Finsku, kde mě odradili komáři a močály. Dánsko jsem celoživotně úplně míjel prostě proto, že co tam. Nuda nuda, šeď šeď, tvrdí se. Jako je to pravda a nudnější jsou na první pohled v Evropě leda Slovensko a Švýcarsko, jenže na Dánsku (třeba Roskilde) i na té...

Jak to říkal Bob Marley? Že když vás zasáhne hudba, necítíte žádnou bolest? Řekl bych, že necítíte žádnou jinou bolest...

Syrovou rozpálenou špinavou nádhreru staré Itálie asi tak ze čtyřicátých let má už jen Sicílie. V pekárně nakoupíte svačinu, večeři a snídani (dohromady) za pět euro, barokní palác si pořídíte z míň než garsonku v Praze a tisíce kostelů i mohutné hrady Fridricha II. si projdete bez turistů. Turisti jsou snad jen v Syrakusách, ale ty jsou tak pěkný...

Vojska téhle země někdy uspěla, jindy dostala výprask, občas ale vůbec nebojovala. Zvlášť v novodobých dějinách. A to zanechalo šrámy na našich duších. Třeba mnichovská kapitulace se jeví ve světle hrdinné obrany Ukrajinců v ostřejším světle než dřív. Je nám mírumilovnost vlastní, anebo je to jen lživý mýtus, případně záminka k omlouvání porážek a...

Benátské bienále zase zavdalo příčinu k sestavování sportovních žebříčků a tabulek, která země je nejlepší, který pavilon je nejnápaditější a který je osmý nebo dvanáctý. Je toho tolik, že nevím, ale ve snech mě budou ještě dlouho děsit kentauři z dánské stáje. Z Čechů se zúčastnili toliko mrtvá Toyen a živý Rony Plesl, určitě povedeně. Náš pavilon...

Mark Twain tvrdil, že kdyby bylo možné zkřížit člověka s kočkou, byl by mnohem dokonalejší. Akorát ta kočka by si dost pohoršila. Strach z nich měl Napoleon, Hitler i Mussolini. Samí malí muži, kteří se třásli před oduševnělou královnou zvířat. Na psa si troufli, na kočku ani omylem. Pes je poslušný, kočka si dělá, co chce. Proto jsem kočičí. Na...

Vždycky zapomenu, protože to roští na chalupě spálíme o něco dřív. Na nebesky vysoké plameny se totiž těšíme celou zimu a ohně nikdy neplanou tak jasně. O filipojakubské noci se ale děly prapodivnější věci. Sabaty s mnohdy děsivými následky. Co k upalování nebohých žen a mužů vedlo? Hledání viníků za katastrofy a vlastní neúspěchy? Strach z magie?...

A ta vaše knížka... Je o lásce? - Ne, je o člověku, který si píše deník. Nepíše, co se mu stalo, ale katastrofickou vizi toho, co se mohlo stát. To ho děsí, a proto radši nedělá nic.

Noční můra je kouzelné slovo. Ponurým zvukem i svou neuspěchanou trýznivostí. Temnotou i zdánlivou neškodností. Stačí se vzbudit... nebo ne? Pán snů Sandman uděloval jako největší trest věčné probouzení. Z jedné noční můry se probudíte, ale nikoliv do reality, ale jen do dalšího snu. A tak dál. Do nekonečna. I když je to tak možná někdy lepší.

Tohle slovo vůbec není nové. Ruská propaganda ho používá třicet let. První ho začal v 80. letech šířit matematik a antisemita Igor Šafarevič. Psal o malém národě, nenávidícím ten úžasný obří ruský. A tím malým národem nebyl nikdo jiný než Židé. Termínem rusofobové tituloval židovské umělce a intelektuály, kteří prý ve svých dílech šíří nenávist k...