Prsteny moci nejsou seriál roku, ale dekády

19.09.2022

Kdyby měl Žižka jedno jediné procento majestátnosti, velkoleposti, dramatičnosti, atmosféričnosti, rozmáchlosti a hlavně osudovosti tolkienovského seriálového eposu, byl by to výborný film. Ale nemá. Přitom hodnocení na zdejší filmové databázi má lepší, což je bizarní. Prsteny moci jsou dechberoucí v každé minutě a každá minuta tohoto díla určeného pro televize by na velkém plátně nejen obstála, ale fascinovala tak, jak to dovedou jen ty nejlepší příklady filmových vizuálních orgií.

Prsteny moci obrovským způsobem posunují hranice televizní tvorby, dokonce tím způsobem, že se tvorbě fimové nejen vyrovnějí, ale většinou ji předčí. A nejde jen o fascinující obrazy Středozemě, ale i o kombinaci tolkienovkého patosu a civilních prožitků jednotlivých hrdinů. V podstatě neznámí hlavně britští herci jsou velice dobří a na dialozích těchto polomytologických bytostí by se mohli čeští scenáristé učit, třeba jak si uchovat vznešenost a přitom být nesmírně vtipný. Scény z trpasličího města Khazad-dûm jsou vrcholné, záběry z lidských "středověkých" vesnic naprosto věrohodné, elfové mnohem životnější než ti od Petera Jacksona.

Netvrdím, že Prsteny moci jsou až tak převratné, jako byla právě Jacksonova trilogie, která posunula filmovou tvorbu v mnoha ohledech nejvíc od vynálezu kinematografie, ale převratné jsou. Že je tohle možné vykouzlit "pouze" pro televizní obroazovky, je prostě neuvěřitelné, a nic tomu neubírají ani zástupy haterů, kterým se nelíbí, že se tahle postava jmenuje jinak a tamta se nechová či nevypadá podle jejich představ, které mají velice útžkovitě posbírané z Tolkienových poznámek, dodatků a nedokončených příběhů k Pánovi prstenů. Pokud má Žižka 68 procent, Prsteny moci si nezaslouží 66 procent, ale 99. Minimálně.