Vánoce jako svátek sebelásky aneb Kterak monsignore Halík dohnal inženýra Klause

23.12.2021

Narcismus je porucha osobnosti, znamenající přehnanou sebelásku, čemuž se dle mého nikdo na tomto kontinentě nepřiblížil tak jako ing. Václav Klaus. Stockholmský syndrom asi taky znáte. Jde o vytvoření pozitivní emoční vazby oběti ke svém únosci. Ne, Václav Klaus nikoho neunesl, ale jeho zarputilý protivník Tomáš Halík se k němu tolik celá desetiletí upínal a obořoval svým spravedlivým katolickým hněvem, že dokonale přejal Klausovy vlastnosti. Přesněji tu zcela dominantní. Sebelásku rozměrů takřka galaktických.

Tenhle článek píšu jako názorný příklad toho, že je absurdní patřit ve všem do jedné poloviny společnosti. Nic není tak ostré, jak se zdá. Že mám ze srdce rád Václava Havla, zároveň neskonale bavím Václavem Klausem a děsí mě proměna kardinála Duky v nejmenším neznamená, že budu nekriticky adorovat všechny lidi, kteří se Havlem zaklínají a prokremelskou pátou kolonu považují stejně jako já za kolaboranty.

Já jsem velmi pro humor

Facebook jsem před lety zrušil proto, že jde o psychologický, ale i neurologický podraz, který člověka přes jistá informační pozitiva v důsledku ničí. Mrzelo mě to z jediného důvodu. Nemohl jsem dál sledovat nejvtipnější facebookovou skupinu, pojmenovanou dle výroku prof. Halíka "Já jsem velmi pro humor. Dokonce jsem o tom napsal řadu textů." Humor oné skupiny je suchý, inteligentní, intelektuální a hluboce pronikající do Velikánovy duše. On je tu tedy nazýván Otec Nositel.

Pro nepoučené to jest nositel Templetonovy ceny, která profesoru Halíkovi prostoupila mysl tak, že mi občas přijde,  že mu v ní už takřka nic jiného nezůstalo. Samozřejmě o ní nikdo předtím neslyšel, byť by ji dnes Otec Nositel nevyměnil ani za nějaké dvě trapné Nobelovky. Základ, který hlásá o proevropské orientaci, toleranci a humanitě, je samozřejmě naprosto ok, ale v jeho podání se to čím dál víc mění v řídké nekonečné bla bla bla bla (viz k tomu Velkou nádheru Paola Sorrentina), které slouží pouze jenom jako omáčka k stejně nekonečnému sebepřipomínání, sebezdůrazňování, sebeadorování a vyvyšování vlastních domnělých zásluh ne o tenhle stát, ne o tenhle kontinent, ale o celé lidstvo. A hlavně toho, kolikrát byl kde oceněn, veleben, vynášen, otempletonován a tak tak že ne svatořečen.

Otec ztělesnitel

Halíka jsem obdivoval v devadesátkách v televizi jako gymnazista, na vysoké mě až šokantně zklamaly jeho religionistické přednášky na fildě i kázání u Salvátora už v prváku a tak jsem ho pustil z hlavy. Jenže jsou lidé, kterým neutečete ani na samotě u lesa. A on je stejně jako inženýr Klaus jedním z nich. Tyhle dvě mediální stálice jsou jako Castor a Pollux, narazíte na jednoho a za jeho zády už se vypuluje druhý. 

Vždycky si říkám, že třeba přijde jeden jediný rozhovor, kde na své zásluhy a metály pozapomene a bude mluvit o něčem smysluplném. Ale ne, nedaří se, zrovna teď v Prostoru X zavalil bohužel nepříliš neprůbojného moderátora takovým přívalem své velikosti, že se sám nad sebou dojal. Ani nestačil po každé otázce zavřít oči, usebrat se a minutu přemýtat, jak to občas dělává, zvlášť v pořadech, které mají stopáž minut asi deset, takže je potřeba mluvit rychle.

Dovolím si ocitovat jen pár z laviny velkolepých výroků z posledního interview. Moderátor se ho sám od sebe na žádné ocenění neptal, nicméně blahosklonný, když už ne blahoslavený, páter H. byl svou velikostí mocen proložit cca každou třetí větu na jakékoliv téma:

"To kdybych věděl, nemám jen Templetonovu cenu, ale aspoň i dvě Nobeovy ceny."

"Já jsem ztělesněním intelektuála."

"Já jsem tam stále zván, ocenění, přednášky a říkají mi, že já jsem pro ně naděje."

"Já přece jenom díky těm oceněním v zahraničí, Templetonově ceně, oxfordským doktorátům a tak dále jsem získal určitou pozici na mezinárodní intelektuální scéně, a tam jsou prostě moje knížky překládány do dvaceti jazyků, jsem zván na různé konference do různých kontinentů, tam ten hlas je slyšet... Vracet se jaksi do rybníčku české politiky, to by myslím pro mě byl krok zpátky."

"Hmmm, myslím že jo, člověk musí dnes už uvažovat v globálních mezinárodních souvislostech a český prezident není v mezinárodním měřítku nějaká obrovská karta," dodává na otázku, zda neuvažuje o kandidatuře na prezidenta, tohle žaludské celoplanetární intelektuální scény, které dle svých skromných slov přináší na světovou scénu "nové myšlenky, nové ideje, než když jste představitelem jedné malé země".

Připomínám, že prezidentem tohoto rybníčku byl například Václav Havel, kterého zná dle mého skromného názoru ve světě přece jen o něco více lidí než velice pravidelného návštěvníka jezuitského kláštera v Kolíně, odkud zásadně nevychází a opéká si tam buřty. Kromě jiného. 

Pohled něcisty

Asi bych tím neztrácel čas, ovšem je tu několik ale. Halík, dle svých slov disident ( jako podnikový psycholog jistě trpěl stejně jako lidé v kotelnách či Magor s Havlem ve věznicích), degraduje mnohé myslící vzdělané spoluobčany především svým neustálým připomínáním, že on je to pravé ztělesnění intelektuála, on je ta pravá pražská kavárna (nikdy jsem ho v žádné neviděl a to v kavárnách žiju), on je vlajkonošem pravdy a lásky. Takový lidsky vylepšený, myšlenkově hlubší a díky víře mocnější Václav Havel. Přitom jeho intelektuální výkony spočívají především v úporné snaze většinové představě intelektuála odpovídat. Nakonec odpovídá jen své vlastní představě, což je představa úsměvná, komická, až parodická. Otec Nositel by už dokázal hermeneuticky uchopit i párek v rohlíku. Nepochybuji, že kdyby Chuck Norris věděl, kdo je msgre Tomáš Halík, chtěl by být msgre Tomáš Halík. 

Zadruhé je to podsouvání myšlenky, že jen nevzdělaný naiva může být nevěřící pes či něcista. A když jím není, jednou k tomu dojde a rozvěří se. Nedojde a nerozvěří. Ani na vteřinu ho nenapadne, že tomu může být právě naopak. Že bludem může být jeho víra, jeho kněžství, jeho neomylnost.

Zatřetí se nechává ctít jako vážený profesor, vzdělanec a akademik. Přitom nikdy nenapsal ani disertační práci, to že mu ji kámoši v divokých devadesátkách uznali, byť o žádnou disertačku nešlo, nemění nic na tom, že nemá v tomto ranku ani čárku, a přesto se honosí titulem Th.D., na základě kterého získal i habilitaci a následně profesuru. Z akademického prostředí jsou lidé exkomunikováni jen za to, že mají blbě opoznámkované dvě stránky ze sedmi set, na kterých léta letoucí poctivě dřeli, zatímco Halík je vzorem, byť se jedná o minelu o několik lig výše, vlastně o úplně jiný sport.

A za čtvrté to nejpodstatnější. Od pohrdání něcisty přešel Tomáš Halík k pohrdání lidmi. Všemi kromě sebe, čímž se konečně stal věrným klonem inženýra Klause. Kdybych byl přísný, tak Halíkův level intelektuálství trhá jakékoliv tabulky a boří ty nejvyfutrovanější statistiky, byť jeho učení je například z mého pohanského pohledu bizarní směsicí psychomagie a církevního okultismu a není divu, že vydává své spisy otřásající světovým myšlením v NLN stejně jako nositel úplně jiné ceny, Zlatého bludného balvanu, homeopatický antivaxer s lékařskou fakultou Hnízdil.

Jára Cimrman nad Klausem čnící

Ale aby nedostal Tomáš Halík, Th.D., který mi je z těch dvou přese všechno myšlenkově tisíckrát blíže, náklad sám, připojuji svou zásadní teologickou komparativní studii velikánství Járy Cimrmana s obrovitostí ing. Václava Klause, kterou jsem napsal pro Téma před sedmi lety a velikánův Institut to nemohl přenést přes srdce.

Tak tedy: jednou to přijít muselo. Největšímu Čechovi se v poslední době za každou cenu - aspoň dle prohlášení v rozhovorech - snaží vyrovnat muž, od něhož bychom to opravdu, ale opravdu nečekali. Václav Klaus. Tato srovnávací studie se pokusí napovědět, co mu do Cimrmanova génia chybí. Jestli vůbec něco. Je 23. února. Pět minut po desáté. Kolem roku 1966. 

V obci Liptákov je nalezena truhla, která zcela změní dějiny kultury, vědy i techniky. Vzniká Společnost pro rehabilitaci osobnosti a díla Járy Cimrmana, která společně s pozdějším Divadlem Járy Cimrmana v české společnosti šíří mistrův neuvěřitelně široký a hluboký odkaz. Díky Zdeňku Svěrákovi a Jiřímu Šebánkovi se tak posluchači rozhlasu mohli už od konce prosince 1966 v Nealkoholické vinárně U pavouka dozvídat fascinující podrobnosti o jednom z největších českých dramatiků, básníků, hudebníků, učitelů, cestovatelů, filozofů, vynálezců, kriminalistů a sportovců své doby. 

Největší Čech 

Jára Cimrman získal v celonárodní anketě Největší Čech v roce 2005 rekordní počet hlasů. Ovšem zcela v tradici zavržení všech, kteří se nad českým národem tyčí jako Říp, byl těsně před uzávěrkou jakožto fiktivní postava vyloučen (vyhrál nakonec Karel IV.). V roce 2010 získal Jára Cimrman nejvíce hlasů v televizní anketě o sedm divů Česka, kde porazil např. právě Karla IV., kontaktní čočky nebo české pivo.

Václav Klaus zůstal v anketě Největší Čech za Cimrmanem o 18 příček, ovšem pouze o místo za Svatým Václavem a s přehledem před Svěrákem i Smoljakem. V anketě, hledající sedm divů Česka, se Klaus do desítky vůbec nedostal. 

Cimrman- Klaus 1:0. Cimrman obdržel tolik hlasů, že by se do nich Klaus vešel nesčetněkrát. 

tství

Ano, v životě Cimrmana jsou drobné mezery (podoba, datum narození i úmrtí), ale díky 15 seminářům předcházejícím každé mistrově hře i životopisnému snímku Jára Cimrman ležící, spící můžeme sestavit strhující příběh života nabytého příkořím, nevděkem, nepochopením i drobnými radostmi. To, že je Cimrman největším Čechem, nemůže nahlodat ani fakt, že se někdy mezi lety 1853 a 1859 narodil ve Vídni. "Díky matrikáři IV. vídeňské farnosti Franzi Huschkovi, který prováděl většinu zápisů ve stavu opilosti, nelze dodnes s jistotou říci, zda se narodil v mrazivé únorové noci roku 1856, 1864, 1868 či 1883. Matrikářův nejistý rukopis připouští i rok 1884," praví Cimrmanův zpravodaj číslo 4 087. Podobně zanedbatelné je i to, že Cimrmanovou matkou byla rakouská herečka Marlen Jelínková, neb jeho otcem byl nefalšovaný český krejčí Leopold Cimrman. Protektorát Čechy a Morava. 19. června 1941. Na svět přichází on. Václav Klaus. Za necelý rok proběhne atentát na Heydricha. Ještě bez jeho účasti. Ovšem na jaře 1945 už je vše jinak. Vypukne květnové povstání českého lidu. Vrcholí bojem o rozhlas. "Já jsem bydlel nedaleko. Když se tam před naším domem začala stavět barikáda a všichni nosili dlažební kostky, tak čtyřleté dítě nemohlo dělat nic jiného, než si také stoupnout do té řady a pokoušet se ty kostky podávat dál," zavzpomínal Václav Klaus. 

Cimrman- Klaus 1:1. Zatímco Cimrman se teprve rozkoukává, jak zbourat Rakousko, Klaus se vrhá střemhlav do budování barikád. 

Umění
Cimrmanův génius obsáhl téměř všechny obory lidské činnosti. Exceloval jako skladatel. Opery jako Úspěch českého inženýra v Indii či Panama (s níž předložil americké vládě rovnou i projekt Panamského průplavu) patří mezi milníky tohoto hudebního žánru. Stejně jako opery Gbely, Výdřeva a Most o nosnosti 23 tun. Vrcholem je Cimrmanova sedmihodinová opereta Proso, kterou vykradli ostatní skladatelé. Ve Vídni založil hudební a baletní školu a též školu kriminalistickou. Václav Klausvstoupil do oblasti umění razantně. "Raději vyslechnu v rádiu Jarmilu Šulákovou než ničitele lidové hudby Pavlicu," zhodnotil hudební úroveň populárního barda a slinu vrhl i na divadelní prkna: "Když se uvelebíte do té xté řady a koupíte si lístek, měl byste si říct následující: můj soused, který je opravář aut, mně přispěl na to, že já tady sedím a spokojeně sleduji divadelní představení." S Cimrmanem si ovšem nenápadně vyřídil účty na poli filmové kritiky. "Moc bych si však přál, abychom nežili už jen ve světě Shreků, Harry Potterů, Pupenda, Tmavomodrého světa či Anglického krále." Tmavomodrý svět natočil Svěrák mladší. A na adresu Smoljakova a Svěrákova Marečku, podejte mi pero! pronesl Klauspouze, že je to "děsivě, ale děsivě špatný film". 

Cimrman - Klaus 2:1. Zatímco Cimrman konstruktivně tvoří, Klaus zavile kritizuje. 

Boj se zločinem

Cimrman vnesl do kriminalistiky zcela převratné postupy a "ohromil revmatickou policejní mašinérii zpuchřelého mocnářství" třeba tím, že začal pátrat po zločincích úplně z gruntu - podle záznamů v třídních knihách. Václav Klaus vyhlásil amnestii. 

Cimrman - Klaus 2:2. Zatímco Cimrman začíná opatrně ve školách, Klaus razantně pomáhá zvyšovat statistiky dopadených zločinců za den. 

Školství
Školství bylo další Cimrmanovou parketou, byť aplikoval své proslulé pedagogické zásady ve starobinci. Úspěch slavila hlavně přednáška O holi s podtitulem Dvanáct úderů sebeobrany chromých či kurzy žebrání a šourání. Zabýval se i problémem zapamatovatelnosti historických dat, takže narození Einsteina v roce 1879 podle něj nebylo pro jeho rodiče dobrým vysvědčením. Nemohli rok počkat? Jeho dopis císaři, aby roku 1900 buď odstoupil, nebo zemřel, přijal prý panovník s vyslovenou nevraživostí. Klaus obohatil dějepis poznatkem, že "mezi Koniášem a Halíkem je rozdíl pouhých tří století". Jinak se zaměřil spíše na proces studia. "Ve snaze stihnout samé jedničky na vysoké škole, vidět každý film v pražském filmovém klubu a hrát ligovou košíkovou jsem nebyl člověkem, který uměl s kamarády nebo přáteli chodit do hospody." A vydrželo mu to do dospělosti. "Já si vždycky na summitech dělám poznámky. A vidím, že jediný! Každý přednese nějaký předem připravený projev a já jsem jediný, kdo reaguje." 

Cimrman - Klaus 3:2. Zatímco Cimrman má na paměti blaho žactva, Klause zajímají vlastní jedničky. 

Dosah v zahraničí
Cimrman zanechal mocné otisky po celém světě. Pokoušel se k českým zemím přivtělit území afrického kmene Duru-Buru a vybudovat tak koloniální říši, na útěku před hladovým kmenem Mlasků minul severní pól o pouhých sedm metrů, ale největším přínosem cesty byl objev sněžného muže, trpícího samomluvou. Nazval ho proto játy, což Angličané zkomolili na yeti. A zatímco himálajskému yetimu připisují badatelé výšku desetiletého chlapce, Cimrman převratně uvádí, že sněžný muž má výšku chlapce jedenáctiletého. Klaus kontruje tvrzením, že měl nejdelší vlasy v zemích Varšavské smlouvy. "Já jsem měl obrovskou výsadu, že jsem vojnu jako prvoligový basketbalista prožil v Dukle, takže jsem na vojně nikdy nevystřelil z žádné zbraně, jedině na koš. A pak poslední měsíc vojny tady bylo nějaké cvičení Varšavské smlouvy a já jsem nominálně dělal pomocníka proviantního náčelníka. No a najednou ten náčelník si zlomil nohu, tak donutili mě, abych tři týdny jezdil po republice. A oni měli pocit, že ještě nikdy neviděli takhle dlouhé vlasy u nikoho." 

Cimrman - Klaus 4:2. Sněžného muže si aspoň dovedeme představit.

Filozofie

Stejně výrazně ovlivnil Cimrman i filozofii systémem zvaným externismus, při jehož obhajobě na disputaci v Basileji zesměšnil svého odpůrce profesora Bohlena natolik, že si uřízl kšandu a utekl ze sálu. "O výrazu etika neumím hluboce filozofovat a filozofování o tomto slově moc nevěřím," hlásá Klaus, který byl prý od havlistů nepřetržitě poučován, že po desetiletích komunismu potřebujeme morálku. "Já jsem jim naopak říkal, že potřebujeme hlavně trh. Trh se zavést dá, morálka se zavést nedá." 

Cimrman - Klaus 5:2. Zatímco Cimrman preferuje činy, Klaus je negativista, jenž "totálně nepřijímá švejkovské pohledy na svět". 

Zcela nepochopeni
Jára Cimrman se ale proslavil především jako vynálezce. Cimrmanovo informační šapitó bylo jasnou předzvěstí internetu. Sedělo v něm dvanáct středoškolských profesorů ve výslužbě, kteří telefonicky zodpovídali dotazy ze svých oborů. Bohužel na podzim roku 1914 bylo chladno a Cimrmanův informační systém napadly viry, takže se tři profesoři museli léčit doma... Ani vynález telefonu a pateru nosteru si nestihl patentovat dřív než soupeři. Přitom Eiffelovi navrhl roztáhnout nohy jeho věže a s hrabětem Zeppelinem stvořil první vzducholoď s gondolou z českého vrbového proutí. Dále vynalezl jogurt, elektrickou valchu, plnotučné mléko, dvoudílné plavky či CD neboli Cimrmanův Disk. Klaus se zabývá především ekologií. Když na konferenci dostal batoh se solárním panelem, úspornou žárovku, měřič spotřeby energie a teplou mikinu, napadlo ho "využít dávno objevenou technologii zvanou práh dveří - jinak je všude centimetrová mezera, skrz kterou strašně fouká". Ekologie ovšem prý není věda, ale ideologie: "Žádné ničení planety nevidím, nikdy v životě jsem neviděl a nemyslím, že nějaký vážný a rozumný člověk by to mohl říci." Zcela nepochopen pak zůstal jeho převratný přírodovědný výrok: "Prázdný a falešný Topol." 

Cimrman - Klaus 6:2. Tady není co řešit, byť Klaus přišel i na to, že "na nemoc z ozáření v japonské Fukušimě ani v Německu zatím nikdo neumřel. Ale na okurkovou chřipku už dvacet dva..." 

Literatura
Jako geniální spisovatel vedl Cimrman obsáhlou korespondenci s kolegou G. B. Shawem, na niž bohužel zarputilý Ir neodpovídal. Jeho povídku Přenošené dítě ovšem označil jiný velikán Ernst Hemingway za nejsmutnější příběh světové literatury. "Myslím, že přečtu víc než kdokoliv jiný," tvrdí Klaus a skvělou knihu dovede ocenit. "Četl jsem ji se zájmem a podtrhával si v ní. Ani jednou jsem tam neudělal nesouhlasnou vlnovku," řekl o Bowkerově biografii o Orwellovi. Kvůli lásce ke knihám je stejně jako "protijaderní aktivisté u Temelína ochoten přivazovat se vlastním tělem a bránit, aby Národní knihovna v takové podobě na Letné byla." 

Cimrman - Klaus 6:3. Obětavost Klause je obdivuhodná, byť přiznává, že jako jediný na světě nepřečetl žádné Rychlé šípy, protože to považoval za ztrátu času. 

Humor
Cimrman je autorem řady anekdot, například oblíbené chemické: H2SO5. Stvořil osmadvacet her celovečerních, z toho čtyři hry karetní a sedmnáct jednoaktovek. Exotické drama Opeřený had nastudoval s ochotnickým kroužkem severoamerického kmene Huronů. V kočující společnosti Lipany mu chyběli herci, a tak Alibabu a čtyřicet loupežníků uváděl pod názvem Samotář Alibaba a Hamleta sehrál bez Hamleta. Klaus: "Já v žádném případě netvrdím, že jsem Bůh." 

Cimrman - Klaus 6:4. Na Klausův trumf už není odpověď. 

Vize

Slavná hra Akt byla za Cimrmanova života provedena pouze při kolaudaci tanvaldského hostince Labuť a spíše než o premiéru se prý jednalo o katastrofu. Neprorazil ani se scifi Posel světla, v níž zvedá varovný prst před překotným rozvojem vědy a techniky, a ve hře Vizionář dokonce předjímá vypuknutí světové války, kolektivizaci i znárodňování. Klaus pracuje v Prognostickém ústavu a předvídá zrušení dovolené. "To je barbaric relic, barbarský přežitek minulého století. Minulého tisíciletí." A o třetí cestě tvrdí, že je to nejrychlejší cesta do třetího světa. "Což je od té doby často citováno a jsem stále znovu překvapován, jak známý je to výrok v Latinské Americe." 

Cimrman - Klaus 7:4. Světová válka je světová válka, i když ta Latinská Amerika...

Géniovo trauma

Cimrman měl velký sen: dočkat se uvedení své hry na prknech Národního divadla. "O sžíravosti této mnohaleté touhy svědčí jeho korespondence s prvním dramaturgem naší první scény Ladislavem Stroupežnickým. Stroupežnický, povaha umíněná a argumentům protivníka naprosto nepřístupná, během svého desetiletého působení ve Zlaté kapličce shodil nemilosrdně ze stolu přes pět set divadelních her. Značnou část té hromady odmítnutých rukopisů tvořila díla Járy Cimrmana, Adalberta Kolínského a Elišky Kutnohorské, což byly Cimrmanovy pseudonymy," praví se v semináři ke hře Záskok. Klausovo trauma se jmenuje Václav Havel. Sleduje ho na každém kroku. "Prostě letíme letadlem, vládní letkou, a najednou turbulence. A teď někteří zblednou - a já nehnu brvou, čtu a podtrhávám si dál." A když ho dožene, netleská. Ani v americkém kongresu. "Myslím, že on, ač samozřejmě nebyl komunista, tak mentálně v mnoha ohledech tím reformním komunistou byl." 

Cimrman - Klaus 8:4. Netleskat je málo, navíc tleskal, video ho usvědčilo. 

Soukromý život

Přes velikost Cimrmanova génia se o jeho soukromém životě ví málo. Zásadně se nenechával fotografovat, případně z velké dálky a ve skupině. Cimrmanologové tvrdí, že nechtěl být zobrazován jako jednotlivý pojem, protože se považoval za součást všeho lidstva. Měl ovšem chmurné dětství. Otec ho nechal zapsat na českou menšinovou školu ve Vídni, zatímco matka na školu rakouskou. Proto psal směsicí češtiny a němčiny a jeho díla se hemží germanismy i čechismy. Rakouský profesor Fiedler ho proto odmítl považovat hlavně za českého velikána. Václav trpěl mnohem víc. "Já jsem nebyl princátko z bohaté rodiny, které by žilo někde na Barrandově v překrásných vilách. Já žil s rodiči v miniaturním bytě na Vinohradech v činžáku. Ten byt byl menší než ten panelákový, neměl tekoucí teplou vodu," prohlásil. Dokonce neměl ani džínovou bundu, neb mu to přišlo cizí a falešné. I některé pokrmy mu byly odepřeny - mohl jíst pravicový krém a vepřový řízek, zatímco kuřecí řízek a salát nikoliv, neboť to je "levicová úchylka a antijídlo". 

Cimrman - Klaus 8:5. Zákonitě musí zvítězit muž, který neumí "dělit život na práci a nepráci". 

Zneuznaní velikáni
V Evropě se nenašlo jediné kamenné divadlo, které by uvedlo některý mistrův kus. Teprve v obci Liptákov, kam se přistěhoval v roce 1902, nastudovalo místní sdružení Jizerére jeho muzikál Kleštěncova bronchitida. "Ani jedno z děl, která podepsal, nedošlo uznání. A proto se Cimrmanrozhodl ustoupit do anonymity a stát se autorem folklórním," sdělil světu v referátu ke hře Lijavec již zesnulý cimrmanolog profesor Vondruška. Klaus svou velikost nezastírá, zvlášť když je tázán, kdo je jeho hrdina či vzorem v ekonomii nebo v politice. "A já prostě nemůžu odpovědět. Mně je to bytostně naprosto, naprosto cizí." Odpovídat je ochoten jen na otázky, které se týkají jeho samotného: "Jsem přesvědčen, že jsem toho nevykonal málo a že to bude ve střízlivější chvíli, než je tato, doceněno." 

Cimrman - Klaus 8:6. Cimrman ani nemohl říci svým protivníkům Mažu si vás z mobilu, jak učinil V. K. členům ODS, kteří podpořili Topolánka.

Odboj
Jára Cimrman podvrací Rakousko vytrvale, ale nenápadně. Hlavně pomocí svých vlasteneckých děl. Václav Klaus své zásluhy v odboji neskrývá, neboť ví, že "každý dolar v kapse občana byl pro totalitu nebezpečnější než disidentský časopis". A vzpomíná: "Chartu jsem tehdy považoval, zejména některé jejich produkty, za věc spornou a vrtěl jsem nad tím hlavou. Nejsem podepisovač takových dokumentů." Sám byl navíc také trochu odbojář: "Také jsem v té době zkoušel vlastní iniciativy a v rámci Československé vědecko-technické společnosti, která nebyla tolik sledována režimem, pořádal kritický seminář, kam chodilo desetkrát více lidí než na schůzky takzvaných disidentů." Když později v Laterně Magice slyšel plány revolucionářů, byl jediný, kdo vrtěl hlavou. 

Cimrman - Klaus 8:7. Není to prohra, jen nevýhra.

Souboj Titánů, tedy V. K. versus T. H. někdy příště. Již teď ale vím, že je spojuje mnohem víc, než se zdá.