Šikana na vejškách je obrovský a ještě větší problém aneb Ostuda vysokých škol I.

07.09.2021

Ponižování, zastrašování, obtěžování, nactiutrhání, protežování, zneužívání postavení... Ta svědectví z divadelní fakulty jsou otřesná. A věřím, že pravdivá. Neděje se to jen na DAMU, kde dostávají studenti často nezaslouženě krutou čočku. Děje se to všude, kde učí důležitostí se zalykající nuly.

Sám jsem na té samé škole zažil při obhajobě brutální, byť naivní záludnost jisté navedené pedagožky, která je už nebožka, tudíž ji nebudu jmenovat. Její zběsilá snaha poplivat mě i za cenu totálních výmyslů a nonsensů byla ovšem natolik okatá, že ji v komisi vyměnili, ale stejně - připravila mě o nervy a půl roku života. Mohla si mnout ruce, i když jsem se nedal a analyzoval každou její lživou větu, takže jsem její ego zranil, zhmoždil a zesměšnil, když budu parafrázovat geniálního kaprála Petra Nárožného.

Byl jsem už poučen. Dělo se to totiž i předtím na filozofické fakultě slovutné Univerzity Karlovy, kde mě dlouhé roky dělala zcela makabrózní podlosti stalkerka z grantové kliky údajných filmových historiků kolem velice údajného profesora Klimeše, anebo na FSV, kde se na predátorstvím a pedagogickými nýmandy se hemžící žurnalistice dopouštěl šikanózního jednání s nimi propojený slavný sprinter mezi doktorandy Jirák, Ph.D., až mi zcela znechutil studium. Děje se to ale asi všude, i proto, že si tím často malí neschopní lidé pokoušejí léčit nevyléčitelné mindráky na schopnějších, talentovanějších, vzdělanějších a chytřejších studentech. Jen ne tak zákeřných. A všude někdo takový prudí.

Takové lidi samozřejmě najdete kdekoliv, mezi manažery, trenéry i editory (jednoho takového jsem kdysi taky měl), ale právě na vysokých školách je to co do závažnosti o několik řádů jinde. Nejde o mě, ale o fakt, že těch svědectví jsou kvanta. A z různých vysokých škol. Sám jsem byl na (nejen Dominikem Ferim) proslavené právnické fakultě svědkem zcela neuvěřitelného jednání prastarého docenta k jisté dívce během zkoušky, když po ní chtěl, aby si rozpustila vlasy, za což jí dal za jedna, či všechny meze překračujícího chování dalšího neurvalého chudáka z téže katedry ústavního práva. Dodnes tam oba učí. A tak dále.

Takže když dneska nějaký lidomudrun rozšafně píše, že jsou studenti nějací přecitlivělí, tak nejsou. Jen se konečně ozvali. Trvá to nikoliv léta, ale celá desetiletí. Po rozhovorech s mnoha skvělými lidmi z uměleckých, humantitních i přírodovědecných škol je jasné, že nejhorší je, pokud někdo některé omezené pedagogy převyšuje talentem, vzděláním či intelektem. A pokud má díky zahraničnímu studiu a šíři záběru mnohem větší přehled. Je ho pak třeba pacifikovat, zadusit, očernit a poslet ho do zapomnění. 

Tématu těch temných a vypasených z vysokoškolských pedagogů, co podvádějí s články, odměnami a kvalifikačními pracemi, či jsou přisátí na státní dotace, granty, mnohoobročnické platy, stipendia, mnohonásobné prebendy a zneužívají své postavení, je potřeba se věnovat. Velice důkladně. Protože je platíme ze svých daní. Je jich jako máku a místo vzdělávání berou mladým lidem ideály, šlapou po jejích talentech a vůbec jim kazí životy. A občas spíš ničí než kazí. Že jo?