Sen je nejlepší filmař

Stačí na to myslet a se sny se roztrhne pytel. Poslední dny jsem obětí smršti snů. Laviny snů. Kdyby šlo natáčet, co se nám v noci zdá, nižborští skláři by nestačili vyrábět sošky Lvů, Oscarů, etc. Je to jedna pecka za druhou, jen střihač by se asi zbláznil...

V jakémsi sále hraje Divadlo Sklep. Seshora vidím, že sedím v zadní řadě vedle Václava Marhoula. Jiné lidi neznám. Marhoul je nervózní. Otáčí se ke mně a šeptá, že musí vyhlásit přestávku, aby mohl soubor nacvičit druhou půlku. To už se na něho dívám svýma vlastníma očima. Požaduje po mě mezitím recitaci zneuznaného básníka Pepiho Pánka. Odmítám, protože s sebou nemám žádné jeho texty. Nikdy nic nenapsal. V. M. mi přesto strká do rukou jakousi knihu a dere se dopředu. Vleče mě za sebou. Propadám panice a prchám z divadla. Cestu mi zastupuje Václav Havel. Říká mi: "Nazdar Goliáši." "Jsem Lukáš," říkám já. "Goliáš," tvrdí sveřepě Havel. Je to lítý souboj, ale vyhrávám. Ještě pár kroků a vypadnu ze dveří. 

A jsem na chatě na Sázavě. Uvnitř můj otec a několik lékařů operují na stole černocha, který vypadá, jako by se utopil. Jeden z chirurgů ukazuje ostatním ruku. Drží v ní pacientův nos. "Kamerun," stanoví diagnózu a ostatní přikyvují. Otec si otírá pot a žádá mě o minerálku. "S orlem," přeje si důrazně. Vím, že jde o všechno. Otevírám lednici, v níž je narvaný cyklista. I s kolem. Pokouším se marně vypáčit jeho láhev z rámu. Brání se. Za ním se objení psí tlama s pokouší se mě kousnout. Zabuchuji dveře. Na lednici leží další cyklista, nohama stále svírá kolo. Jdu to ohlásit otci, který mě z již prázdné chaty vyvede na verandu. "Je tu trochu Sudoměř," prohlásí na vysvětlenou. Vidím, že řeka je vypuštěná. Z bahna kouká jedna jediná ruka v plátové zbroji. Pokouším se k ní dostat. Jde to lehce, protože se sunu po ledu. Zblízka je to ale jen malá rozevřená smrková šiška. 

Vracím se. Před chatou nikdo není. Úplné ticho. Jen prázdná houpačka se zběsile komíhá. Ozve se děsivý smích. Vím, že je to neviditelná čarodějnice. Mám strach. A strach je nejlepší kuchař. Je sedm hodin, dvě minuty. Čas na snídani.

P. S. Na snu je kromě toho, že je vědecky nezachytitelný a neuchopitelný, nejlepší, že si můžete dělat s gravitací, co chcete. Jen rozlet bývá vždy obtížný. Jako pod vodou. Vždycky, tudíž nijak nesouvisí s erotickým životem, jak tvrdil jinak geniální příborský sběratel snů S. Freud. Aspoň já tedy létám za každých okolností. Ať mi je těžce, nebo nesnesitelně lehce.