Podcasty, které (ne)má smysl poslouchat

Nelepší tři české podcasty provozují dost nesourodé dvojice, což až nečekaně dobře funguje. Za loňský rok mi největší radost dělaly dua z podcastů Dobrovský & Šídlo, Tam a zase zpátky a Kecy a politika, které stovky ostatních nechaly daleko za sebou.

Nejlepší podcast 

Dobrovský & Šídlo (politika a společnost) - ten první je mimořádně chytrý a perfektně formuluje myšlenky, které by jiní snovali hodiny, ten druhý si jen myslí, že je chytrý, ale funguje to bezvadně. Vlastně asi líp, než kdyby byli chytří oba. Takhle to má formát moudrého učitele a snaživého žáka, který má sice jen školu života, ale neustále mu skáče do řeči. Možná i proto se na to každý pátek těším.

Nejvtipnější podcast

Tam a zase zpátky (fantasy svět J. R. R. Tolkiena) – zase tu funguje jeden člověk vtipný a občas až šokantně nepřipravený (Lukáš) a druhý wannabe vtipný, ale zase připravený dokonale (Vašek). Většinu epizod jsem si pustil opaovaně a má to jednu jedinou slabinu. Od prvního dílu o Sauronovi to má nepřetržitě sestupnou tendenci. Ale pořád je to dost dobré na druhé místo.

Nejtrefnější podcast

Kecy a politika (česká politika) – výbušný a vtipný Petros a vzorný, leč často nechápající Bohouš fungují přesně jako Laurel a Hardy, jen naštěstí mluví. O něco víc nabito měli v dobách předchozí vlády, ale občas se některý díl povede jako za starých časů.

Nejerudovanější podcast

Spirituála (cestování, kulturní a duchovní dějiny) – Martin C. Putna je člověk hluboce i široce vzdělaný, což se o drtivé většině českých podcasterů a podcasterek říct nedá, je to podle mě vůbec nejinspirativnější pořad, který lze v tuzemském prostoru nalézt

Nejrychlejší podcast

5:59 (mezinárodní politika) – na zprávy se dvacet let nedívám a tohle je docela dobře nahradí, je to určitě nejrychlejší reakce na aktuální události zasezené do kontextu, ze seznamovských podcastů zdaleka nejlepší

Občas jsou fajn i Ptám se já, TLDR a Akcent.

--

Když už jsem uvedl pět nejlepších, je fér vyjmenovat i několik nejslabších. Tedy z těch, které aspoň občas poslouchám. Pak je tu záplava dalších, které jsou buď úplně mimo moje zájmy (fotbal, jídlo, krimi, pletení), nebo slabé jak čaj (prakticky všechny historické a většina kulturních) či vyloženě blbé (ultralevicové i rádobykonzervativní a alternativní).

Nejnudnější podcast

Čestmír Strakatý – dokonalý příklad toho, že ptát by se měl člověk se značným kulturním, společenským, historickým a politickým přehledem. A se schopností reagovat a se smyslem pro humor. Nic podobného někdejší zprávař a editor nemá. Má jen štěstí, že ho kdysi vynesl Reflex.

Nejžvanivější podcast

Nový svět – to se tři všeználci, kteří se zhlédli v katastrofickém a rádoby konzervativním vidění světa, sejdou a žvaní a žvaní a žvaní. Nic, co by se nedalo vyčíst na wikipedii, jen přikryté pochybnými tituly a lukrativními granty. Problém je, že o historii (stejně jako o filmu) tu momentálně žádný zajímavý podcast není, tak si občas na cestách nezbude pustit tohle nebo něco podobného.

Nejinspirovanější podcast

Vlevo dole – tohle je moje guilty pleasure, vždycky totiž počítám, kolikrát politický redaktor Dolejší takřka doslova zopakuje poznatky, vtipy a fráze Petrose z předchozího podcastu Kecy a politika. Dělá to už roky a roky si toho nikdo nevšiml. Nechápu, nicméně vykradači vždycky tvrdí, že se jen inspirovali.

Nejnesympatičtější podcast

Osobnost Plus - paní Tachecí všechno řekne i za člověka, kterého si pozvala, ten navíc musí přesně pasovat do jejího vidění světa, které mi je sice sympatické, ale veřejnoprávní novinařina to fakt není. Navíc se tam občas objeví i nějaká šílená osoba, která si tam například mele své zvláštně rasově determinované názory.