O svobodě duše

28.10.2022

Na Václaváku dneska vyřvávají z pódia kolaboranti, chápající vraha Putina, na Pražském hradě bude večer chybět řada hlavních představitelů demokratického státu a medaile se budou udílet vedle zasloužilců zas i nulám, kýčařům a hochštaplerům, jak tomu je v poslední dekádě zvykem. Hlavně že pozval pana Vémolu. A paní Vémolu.

Nejít na Hrad je správné, protože tam sedí na vozíku neprodyšně obklopeném putinovskými trpaslíky typu Mynáře žlučovitý inženýr z Kolína, který ve funkci vrchního velitele ozbrojených sil za osm let od Krymu po Vrbětice posloužil kremelské propagandě jako žádný jiný Čech. Příkladů jsou ne desítky, ale spíš stovky. Dokonce i po Vrběticích, kdy vyšlo najevo, že tu ruští neonacističtí agenti zabíjejí naše lidi. Naše lidi.

Inženýr z Kolína se vzpamatoval až poté, kdy jeho někdejší přítel Putin rozpoutal genocidu a začal po tisících vraždit děti, ženy a starce. Ruští propagandisté v tu chvíli spustili to, čeho se od okupace Krymu (což nazval hotovou věcí) tolik bál. Pokáleli ho nejodpornější špínou, nazvali troskou a mnohem hůř: neurvale a primitivně útočili na jeho nejintimnější lidskou podstatu. Nebudu to tu citovat, kdo umí rusky, může si to najít. Je to hnus, ale líto mi ho přesto není, stejné metody dlouhá léta totiž používají i zdejší kolaborantské zbabělé kremrole, když špiní nás, kteří se nechceme smířit s destrukcí našeho státu. Nechápou, že si řežou větev sami. Tak jako Miloš.

Nejsmutnější je, že kremelské propagandě tu slouží i dezinformátoři, které pan inženýr tak rád vyznamenával. Nejde ani tak o to, že oceňováním umělecké šmíry prokazuje svůj nevkus, nevzdělanost a nulový kulturní rozhled, ale hlavně o to, že vedle skutečných hrdinů a velikánů dává medaile klidně tak neuvěřitelným týpkům, jako jsou údajní novináři Best a Žantovský (nikoliv Michael), údajný znalec historie Vondruška či údajný bojovník za svobodu Vodička, tedy suterénnímu, leč dostatečně destruktivnímu proruskému protičeskému dezinformačnímu peklu.

A tak je zcela v pořádku, že se rozlučky s tímhle prezidentem průměrnosti a uzlíkem komplexů (označení je to oproti dnešní ruské propagandě mimořádně mírné) nemohl zúčastnit ani asi vůbec nejlepší ministr zahraničí, jakého jsme od revoluce měli, ani předsedkyně poslanecké sněmovny, a přijít nechtěla ani jedna z nejstatečnějších Češek všech dob Zdena Mašínová.

Původně jsem chtěl uvést pár desítek příkladů výroků a činů inženýra z Kolína, ze kterých kremelští goebbelsové skákali radostí do stropu a které bezostyšně dnes stále šíří někteří kolaboranští politici a expolitici, primitivní novináři a náckové mezi novináři (často nedávní bojovníci s muslimstvem) a proruští lobbisté, ale lepší bude doporučit kulturnímu barbarovi, který se narodil bohužel ve stejném městě jako já, jeden slovenský song, mimochodem nejlepší, jaký jsem kdy ve slovenštině slyšel. Je v něm všechno, co by potřeboval slyšet. Nejen dnes, ale celý svůj malý zavilý život. Je od skupiny Živé kvety a jmenuje se Sloboda. Pusťte si to.

Za usmievavou maskou ktosi ťa stráži železnou rukou,
Si človek plný predsudkov,
Pletieš si zmysel pre poriadok s láskou.

Možno máš tridsať, ale v skutočnosti
Máš asi stopäťdesiat rokov,

Dotiahneš to ďaleko, v žilách ti prúdi krv našich predkov.

A sloboda je to, čo ťa najviac irituje,

Sloboda je to, čo ťa uráža a rozčuľuje,
Sloboda je to, čomu tvoja duša nerozumie, je ako žena čo ťa nemiluje.

Niekto sa tu smeje, niekto sa smeje a ty nevieš na čom,
Za urážku na cti budú padať tresty
Ako rany bičom.

Si iba služobníkom iných väčších pánov, naveky amen!
A strach je to, čo leží v tvojej duši, áno strach, večný jak kameň!

A sloboda je to, čo ťa najviac ohrozuje, sloboda je to,
čo nikam nesedí a nepasuje, sloboda je to, čo tvoj cit aj rozum
Presahuje a je to nebezpečné stvorenie.

Sloboda.