O naději

"Naděje není přesvědčení, že něco dopadne dobře, nýbrž jistota, že něco má smysl - bez ohledu na to, jak to dopadne." To je Václav Havel. A taky je to pravda.

Nic nedopadne dobře. I když jsme si to mysleli. Kdyby se podařilo umořit východní říši zla včetně jejích zdejších skřetích služebníků, další Mordor číhá jen o kousek na jih dál. A ten se nezakecá. Neznamená to ale srkat pivo u fotbalu a trousit moudra o tom, že nic není tak ani tak, ale nevzdávat to. Dělat, co je v silách každého z těch, kteří potřebují nacházet v živote smysl, protože život není samozřejmý. Stejně jako svoboda není samozřejmá. 

A demokracie už vůbec ne. Havel ostatně taky prozřetelně říkal, že nevýhodou demokracie je, že těm, kdo to s ní myslí poctivě, nesmírně svazuje ruce, zatímco těm, kteří ji neberou vážně, umožňuje téměř vše. Tak se nesmíme po ten čas, který nám byl vyměřen, vzdávat, i když skřeti mají vždycky pár koňských délek náskok.