O Nácíčkovi

Politická neziskovka Institut Vlastenecké Kolaborace (IVK) se opět rozhicovala. Svazácká srdíčka z jejích útrob stříkají jako nikdy. A nejen srdíčka.

Nácinka: Mňáu. (leží Kikině na klíně a vrní)

Kikina: Emmm… (drbe Nácinku na bradičce) Vrněníčko, vrnění, emmm.

Nácinka: Už mě máte radši než Dolfíka?

Kikina: Tak to prrr, emmm…

Nácinka: Tak stejně?

Kikina: Až Dolfíčka upíchneš ve vládě úplně. Jinak jsi pořád hovňousek.

Nácinka: Ale tvůj hovňousek?

Kikina: Emmm… Moje prdýlka. Víš, že máš hlavičku jako prdýlku, hovňousku?

(ozve se pravý germánský parádenmarš, vstupuje velikán D.S.)

Dolph Segal: Síg! (neposedná pravice už už letí, kam nemá)

Nácinka: Ale no tak, Dolfi!

Dolph Segal: WaSS?

Nácinka: Jsi debil?

Dolph Segal: Tady můžu. Mám absťák. Venku zuří politická korektnost.

Kikina (zamilovaně): Ty jsi můj hlupáček, emmm.

Dolph Segal: Najn, mám íkvé.

Nácinka: Máš?

Dolph Segal: Mám! 88.

Nácinka (pomrkává, jakože ví): Mňauky.

Dolph Segal: A tisíce knih. Desetitisíce! Dokonce možná stovky knih! Trilion majnkampfů!

Kikina: Pojď sem, ty můj Nácíčku.

Dolph Segal: Uhni! (rve se Kinině do klína vedle Nácinky)

(Světla zhasínají, estébák Olda vyhlíží ze skříně a zapisuje si sny. Nácíček a Nácinka spokojeně vrní na Kikinině klíně a sní o tom, jak s pomocí vroucích ruských přátel srovnají se zemí Letiště Václava Havla i Hrad Petra Pavla)