Města, co si mě podmanila

Když pominu Vídeň, kde jsem dva roky žil, mám skoro všechna následující města prochozená asi víc než většinu částí Prahy. Vyloženě rád nemám snad jen Berlín. Město nevkusu, co si hraje na kulturní mekku, kterou není. Bizár jako Moskva ani nezmiňuju. Ale to ostatní je velký.

Řím

Miluju ho v prosinci... Ale vše podstatné je v knížce Poslední léto ve městě a ve filmu Velká nádhera.

San Francisco

Svoboda. A beatnici.

Edinburgh

Steampunk šmrncnutý skotským středověkem a Irvinem Welshem.

Trondheim

Nidaros. A moře. A řeky. A déšť. 

Paříž

Nikdy nezapomenu na ten miniaturní byt v Saint-Germain-des-Près, odkud bylo vidět z postele na tři kavárny přímo pod domem.

Rennes

Tam začíná melancholie Bretaně plná hrázděných domů a menhirů.

Tokio

Mars. Ale obydlenej.

Å

Konec světa. Viz foto.

Stockholm

Město na ostrovech. Nevídaně kulturní, a navíc se Stínadly, kterým říkají Gamla Stan.

Dawson City

Na první pohled plechová šílenost s neuvěřitelným kouzlem. Navíc má tisícihlavé městečko uprostřed divočiny asi dvacet galerií. A Yukon.

Porto

Takovej Amstr pro lidi s fantazií.

Trento

Tady chci dožít, i když tuším, že to nakonec bude zase trapně někde ve Vídni.

---

pár českých obcí, pro něž mám slabost

Sázava

Pohoří na Šumavě

Ledeč nad Sázavou

Hlohov (u Číhoště)

Humpolec

Golčův Jeníkov

Lipnice

Havlíčkův Brod

Kolín

Hradec Králové