Knihy mladosti radosti

21.03.2021

Moje první příběhy byly Čtyřlístky, kdy jsem dlouho věřil, že Bobík s Fifinkou je jsou zavilými nepřáteli Pindi s Myšpulínem, viz Záhadný škuner, str. 9. Pak jsem se naučil číst a poprvé si poplakal ve druhé třídě při mučení zlosyna Rattlera u kůlu v románu Vinnetou. Ano, víc než nad úmrtím šlechetného Apače.

Boj o ostrov (Arthur Ransome) - anglický Foglar s námořnickým šmrncem + ilustrace Zdeňka Buriana a později Kamila Lhotáka

Čarodějův klobouk (Tove Janssonová) - nejvtipnější žena všech dob, neskutečná fantazie a ty ilustrace! Jediné tetování, které jsem kdy měl.

Stínadelská trilogie (Jaroslav Foglar) - nechtěl bych ho zažít na táboře, už proto, že zůstal dvanáctiletým klukem do osmdesáti, a proto je to geniální

Děti z Bullerbynu (Astrid Lindgrenová) - když jsem to jako malý dočetl, brečel jsem, protože jsem nevěděl, jak se na úplném konci vrátit zpět do jejich světa

Ve stínu padišáha (Karl May) - když byl někdo opravdu zlý, Kara ben Nemsi mu zlomil nohu a on pak umřel na otravu, šlechetnost mezi zákeřností

Hobit (J.R.R. Tolkinen) - bylo to tak dobré a tak sveřepě trpasličí, že se mi tehdy líbily i šílené Šalamounovy obrázky

Kvak a Žbluňk jsou kamarádi (Arnold Lobel) - nejdivnější kniha mého mládí 

Čaroděj Zeměmoří (Ursula Le Guinová) - ponuřejší předchůdce Harry Pottera

Harry Potter (Joanne Rowlingová) - četl jsem až v dospělosti, ale stejně nádhera, zvlášť typologie, třeba Dolores Umbridgeovou mám za sousedku

Pozdě v listopadu (Tove Janssonová) - "jednoho časného se Šňupálek probudil a citem poznal, že je ve vzduchu podzim a s ním čas k odchodu..."

Dobrodružství Pepíka Střechy (Pavel Čech) - Pavel má v sobě skutečně něco šlechetně indiánského, a nikdo nedovede vystihnout lépe první zamilování